Provádění balíčku předpisů týkajících se technické způsobilosti vozidel z hlediska bezpečnosti silničního provozu – hlasoval jsem proti. Nesouhlasím s tím, aby se pod záminkou boje proti stáčení tachometrů, prosazovala digitalizace aut a předávání odpovědnosti z řidiče na počítač. Začalo to nepopulárním systémem start-stop, dále povinností mít auto připojené na e-call, a elektronizace aut pokračuje dále. Automatické brždění, počítačem řízené zpomalování auta, podle značek na silnici, nemožnost otočit volantem bez blinkru a podobně. Nemám nic proti zvyšování bezpečnosti. Nicméně EU nemůže povinně nutit elektronizaci aut každému. Tyto systémy mohou někdy pomoci, ale často mohou být velmi nebezpečné. Nemusí vůbec dojít k poruše, stačí taková banalita jako zašpinění sondy, která ovládá brzdy. Řidič si rychle zvykne na to, že mu auto brzdí počítač, na dálnici mu něco zastíni sondu a dojde k nehodě. Nevěřím tomu, že někdy budou bezporuchové počítače, vždy musí být zodpovědný člověk, který se nespoléhá na elektroniku.
Účinnější a ekologičtější námořní doprava – hlasoval jsem pro. Přestože mám k usnesení výhrady, souhlasím s tím, že se má pracovat na tom, aby lodní doprava produkovala méně škodlivin, jako například oxidů síry, dále také méně odpadů, těžkých kovů a chemických látek, které končí v moři.
Hlasování o limitech na používání zemědělské chemie, např. látek lufenuron a flonikamid – hlasoval jsem pro omezení. Obecně podporuji co nejmenší využívání látek, u kterých je podezření, že jsou nebezpečné pro lidský organismus, i pro zvířata a hmyz na polích. Usnesení podporuje hledání alternativních nechemických postřiků.
Ochrana půdy – hlasoval jsem pro. Usnesení má za cíl zajistit větší ochranu půdy, používání méně toxických látek, méně uvolňování chemických léčiv do přírody, omezení používání nevhodných agronomických postupů, které způsobují vysychání půdy.
Vztahy mezi EU a Indií – hlasoval jsem proti. Souhlasil bych s obchodní a vědeckou spoluprací s Indií. EU se však pokouší budovat s Indií vojenskou spolupráci. Dále se má rozšiřovat možnost migrace z Indie do EU, posílat finance na Blízký východ a bojovat proti autoritářským režimům. Toto usnesení je čistou ukázkou toho, jak EU bez jakéhokoli souhlasu veřejnosti buduje vojenské a strategické aliance po světě, aniž by občané dali k rozšiřování této konfliktní politiky souhlas. Nehledě na to, že EU se nesmí stát vojenskou organizací.
Zákony proti rouhání v Pákistánu – hlasoval jsem pro. Usnesení má mimo jiné za cíl, aby byly přehodnoceny obchodní výhody, které EU Pakistánu udělila. Vzhledem k tomu, že Pakistán zpřísňuje trestání prohřešků proti islámu, je jasné, že to není země hodná jakéhokoli preferenčního zacházení.
Pandemie COVID-19 v Latinské Americe – hlasoval jsem proti. Nesouhlasím totiž s výzvami, aby členské státy EU platily očkování pro Latinskou Ameriku. Zejména mi to přijde zvláštní v situaci, kdy se EU ukazuje jako naprosto neschopná v zajištění dostatku očkovácích látek sama pro sebe.
Evropská záruka pro děti – hlasoval jsem proti. Toto usnesení je jedním z ukázkových příkladů, kdy se pod vzletnými hesly jako „ochrana dětí a boj proti chudobě“ prosazují úplně jiné věci. Je zde například výzva státům k urychlení čerpání Azylového a migračního fondu, zvláštní ochrana rodinám migrantů, zajištění bytů, poskytování podpory nevládním organizacím a další. Ve výsledku tak nakonec dojdeme k tomu, že nejde o žádnou ochranu dětí, ale opět záminka pro vylepšování podmínek pro tzv. diskriminované a samozřejmě možnost napojení na státní finance pro nejrůznější organizace, které se diskriminací zabývají.
