Umělá inteligence v oblastech civilního a vojenského využití – hlasoval jsem pro. Dlouhodobě zastávám názor, že umělou inteligenci je třeba používat velmi opatrně. Vybírám z textu úryvek, který vystihuje, proč jsem hlasoval pro: „lidé by měli vždy zůstat odpovědní za rozhodnutí o životě a smrti; zakázat; systémy (zbraní s umělou inteligencí) bez jakékoli lidské kontroly a lidského dohledu je třeba bez výjimky a za všech okolností zakázat;“
Provádění evropského zatýkacího rozkazu a postupy předávání mezi členskými státy – hlasoval jsem proti. Za prvé jsem proti tomu, aby EU postupně centralizovala trestní a soudní záležitosti. Pro mezinárodní spolupráci v boji proti zločinu máme Interpol a další státní dohody. Dále jsem jednoznačně proti tomu, aby EU používala „mechanismus pro demokracii, právní stát a základní práva“, pomocí kterého chce státy kontrolovat. Je jasné, že zde o žádnou demokracii nejde a jedná se pouze o „bič“ na ty, kteří nechtějí následovat jednotnou linii Bruselu.
Usnesení Evropského parlamentu ze dne 20. ledna 2021 o provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky – hlasoval jsem proti. Diktování zahraniční politiky jiným státům považuji za jedno z nejvážnějších porušení demokracie. Pokud nám EU bude nařizovat na čí stranu se musíme stavět a do kterých konfliktů zasahovat, může to náš stát velmi poškodit. Absolutně není možné vytvořit společné zájmy pro 27 států s odlišnou historií, tradicemi a politickými východisky. V konečném důsledku by pak nevolení úředníci určovali chod Evropy, což je velmi nebezpečné.
Kontrola uplatňování práva EU v letech 2017, 2018 a 2019 – hlasoval jsem proti. Usnesení připomíná, že je třeba zahájit mechanismy přemisťování migrantů do členských států. Připomíná, že Česká republika, Polsko a Maďarsko tuto „povinnost“ stále neplní.
Krátce vysvětlení hlasování z výboru pro vnitřní trh.
Tématem byly harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh – hlasoval jsem proti. Toto nařízení jde přesně proti myšlence, kterou jsem publikoval krátce po zvolení do Evropského parlamentu. Lepší než neustálá centralizace všeho pod EU by bylo, kdyby si státy určily, které ostatní státy jsou pro ně dostatečně důvěryhodné v tom, že zajišťují normy bezpečných výrobků. Všechna tato složitost by poté odpadla. Státy, kterým nedůvěřujeme, by musely nechat výrobky otestovat podle českých norem, a problém by byl vyřešen. Nebylo by třeba na to zaměstnávat tisíce úředníků po celé Unii.
