Tom Brezi
1/5
Jako muž moc tento obchod nenavstevuji, ale už jsem byl v minulosti pověřen vyměnit zboží za jinou velikost a mohu srovnávat. U pultu dvě prodavačky se hbite otáčely a třetí tam něco dělala. Stoupl jsem si pravé před ni a ani po několika minutách se nezeptala, co potřebuji. Nepříjemný otrávený výraz v obličeji hovořil za vše. Šel jsem za prodavackou u regálu, řekla, ze musím zpět k pokladně. Fajn. Tušil jsem, ze obtěžovat nalezením zboží jiné velikosti pokladní není to pravé, ale co už. Řekl jsem ji svůj požadavek, zboží přijala a peníze vrátila. Ptám se, to je vše, já chtěl přeci výměnu? No to si musite sám najít a donest k pokladně. Ale já netuším, kde zboží najdu. To je vaše starost, my na to nemáme čas. Nevěděl jsem, zda mám znechucene odejít nebo škemrat. Zvolil jsem to druhé. Dozvěděl jsem se, ze od toho tu není atd atd, hezky se to neposlouchalo. Nakonec tedy šla a doma jsem zjistil, ze mě zase dala stejnou velikost. Úplně se těším, ze tam musím znova vážit cestu a dívat se, jak to říci slušně, na znechucene obličeje dívek. Nutno podotknout, ze ani ta pokladní zboží nedokázala v obchodě sama najít a musela o pomoc požádat kolegyni. Jak by to asi měl zvládnout zákazník. Nyní už vím, kde zboží je, pokud se do té doby nepremisti. Tak nevím, je na trhu práce takový nedostatek ochotných a pracovitych lidi nebo jsou tak špatně zaplacení a demotivovani nebo už je to ta generace Z, které se nechce pracovat vůbec? V každém případě už sem půjdu naposled!
